O Montáskovi

     Montásek je pejsek plemene čivava. V listopadu oslavil své druhé narozeniny. Narodil se ve vesničce kousek od Brna. Stále si pamatuji den kdy jsem ho poprvé viděla.

      Vyjeli jsme ráno z našeho domu a mířili si to směr Brno. Musím podotknout,že jsme tenkrát jeli favoritkem, takže si asi dokážete představit tu cestu po D1 . Mno to byla hrůza a děs. Když jsme se přiblížili k Brnu tak jsme začali hledat vesnici z kama Montásek pochází. Na před jsme pěkně bloudili a každý nás poslal někam jinam, ale nakonec jsme to zdárně našli. Konečně jsme našli domeček, kde na nás čekal Montásek. Zazvonili jsme na zvonek a uslyšeli jsme pěkný štěkot . Když se otevřeli dveře, hned jsme viděli čivavu, která na nás pěkně stěkala a v zápětí nám byla představena jako Montyho maminka (Montásek to štěkání zdědil zřejmě po mamince  ). A pak už jsme mohli jít dál a poprvé jsem zahlédla Montyho. Nezapomenu na ten první okamžik kdy mi ho paní vytáhla z klícky a dala mi ho do náručí. Já jsem ani nevěděla jak ho mám vzít, byl hodně malinký. Když mi ho paní dala Monty se na mě podíval ty jeho oči byli nádherné  - vypadali jako malé hnědé lentilky- a pak mě Monty olízl na krku. V tu chvíli jsem věděla, že k sobě  patříme. Věděla jsem, že to nebude pes jako každý jiný co jsme měli dříve. Je to takové zvláštní pouto, které nám přetrvalo dodnes.

               A pak jsme mohli vyrazit směr domov. Montásek byl nervozní, protože šel poprvé ven, poprvé viděl co tam venku vlastně je. Poprvé šel pryč od své maminky a tak se mu ani nedivím, že ze začatku tesknil asi jako každý pejsek. Ale za chvilku už jsme byli na dálnici a Montáska velice zaujali nákladáky, které jeli vedle nás. Tak se Montásek rozhodl vyšplhat mě skoro až na krk jen aby na ty nákladáky viděl. Po asi nějakých dvou hodinách a něco jsme konečně dojeli domů, kde už na nás čekala mamka aby ho přivítala. Měla slzy v očích když ho viděla.  A pak nastalo seznámení s Enynkou (fenečka howavarta), Enynka napřed nevěděla jak se má k takovému malému prckovi chovat a tak si chtěla hned hrát. Ale tak po nějakém čase už si na sebe zvykly a dnes je z nich nerozlučná dvojka.

             Montásek je povahově taková ta pravá uštěkaná čivava, někdy až agresivní na ostatní lidi a psi, takže na něj musím dávat pozor aby se někdě někomu něco nastalo, hlavně aby mi ho nezakousl nějaký jiný pes, protože Monty hned na každého vrčí. Tohle chování má bohužel už od samého začátku co ho znám, ale neznám přícinu proč to dělá. Je to pes, takže se snaží být tady pánem a všemu tady kralovat, někdy se musím i zasmát. když ho vídím jak dělá důležitého. Nicméně u nás mu to neprochází a pánem není, ikdyž využije každé situace kdy by mohl být.

          Montásek je pejsek, se kterým si v rodině rozumím asi jenom já. Nevím proč, ale asi ho nikde nechce pochopit. Všichni mají radši Enynku, protože ona je takový mazel. Což mě připomíná časté historky z výtahu a já jim pokaždé říkám, raději si pohladte tu velikou tenhle je horší , na čež to nikdo asi nepochopí a chce si Montyho pohladit , ale když uvidí jak na ně cení zuby a vrčí, tak si to většinou rozmyslí. Já si myslím, že Monty se bojí cizích lidí a tohle je jen obranný postoj, kterým si háji svůj osobní prostor. Neříkam, že si rozumíme báječně a že Montásek poslechne na slovo, to on si i rád pozlobí. Má prostě svoji hlavu, někdy si dělá co chce a s jeho velkou odvahou kdy se klidně pustí i do velkého psa je to docela špatná kombinace, takže musím být pořád tak nějak ve střehu. Ale přesto ho mám moc ráda a já jsem ráda, že tedˇ už bude skoro rok jenom můj, poté co ho mamka chtěla prodat tak sem ji uprosila at mi ho nechá. Nemohla jsem ho nechat jen tak odejít. Je to pejsek mého srdce, ikdyž mě umí někdy pěkně vytočit .